Aktuálně
Šest řidičů mělo pozitivní test (Leden 24, 2017 9:55 pm)
Řidiči přezujte na zimní pneumatiky (Říjen 31, 2016 9:46 pm)
Řidičák na motorku (Září 6, 2016 11:02 pm)
XI.Memoriál Františka Proseckého sen. (Červenec 26, 2016 6:45 pm)

Na Prague Car Festivalu zastínily výstavu doplňky

Do uší duní decibely. Světla, blesky. Velkolepost. Na jedné straně prodej motorů, vedle dokonce kosmetika a kadeřník – pro dámy unavené koukáním po autech. Miniautíčka. Airbrush. Profifocení. Ve velikosti se tu každý předhání. Jak aut, tak objektivů. Jen k tomu nemají prostor.

Prague Car Festival je v oblasti motoristických výstav ještě stále junior. Letošní ročník je teprve druhý v pořadí, a tak se má od svých starších bratrů ještě pořád co učit. Třeba jak dát příležitost většině zájemců, kteří se chtějí před celou tunningovou komunitou z České republiky, Německa, Polska, Rakouska či Maďarska pochlubit svým miláčkem. „Chtěli jsme to tady zvětšit, ale nestíhali jsme. Příští rok máme ale určitě v plánu přistavět ještě halu navíc,“ ujišťuje manažerka výstavy Irena růžičková.

Snad i proto je tato akce víc než výstava jedna velká příležitost. Pro koho? Pro všechny. Od obchodníků a firem, kteří nabízí letáčky a zastavují návštěvníky na každém kroku, až například po odběr krve. Nehody se totiž, a zvláště, nevyhýbají ani tunningovým vozům. A lékaři z Vojenské nemocnice v Praze to dobře ví.

Nicméně, slunce svítí, jídlo voní, auta stojí a lidé chodí. „I když většinou jezdíme spíš na závody než na výstavy, bude pro nás, myslím, druhý ročník Prague Car Festivalu dost zajímavý. Prohlédneme si krásné vozy a určitě se tu objeví i nové typy aut,“ myslí si například Jan Ohrablo z Prahy.

Člověk by při prvním pohledu po vystavovací ploše téměř zapomněl, kvůli čemu přijel. Právě nové typy upravených aut to ale připomínají prakticky vzápětí. Třeba i podivné hybridy, jako nízko posazená dodávka – je to jen ilustrace spánku nebo ten muž uvnitř vážně spí?

Normální kufr je přece jen fajn, říkám si zase při pohledu na vyšperkovanou kabinku v zadku auta. Míjíme duhový vůz. Kdysi populární – dnes ne. Přestříkat škrábanec totiž nestačí, kvůli zachování barvy se bere rovnou celý díl. Svou dekadencí jsou vlastně skoro krásná, zato ale pro normální život nepoužitená. A původní účel auta, přepravu osob, opomíjejí.

Úprava povrchů aut je ale jen pro začátečníky. Zkušení tunningoví borci jdou přece až do hloubky, až k srdci auta. K motoru. Podivně soustředění umělci na nich vytváří své malby. Kreslí si cosi ve vzduchu a až po chvíli začínají vznikat pravidelné obrysy. Skoro jako magie. A přitom za celý trik může malá stříkací pistolka s náplní. „Udělat jednu takovou malbu trvá v průměru asi pět hodin. Inspirace přichází vždycky jinde a nečekaně, jako u každého umělce. Třeba při jízdě autem,“ svěřuje se jeden z nich, Dimitrij Marengov, a zase se zpátky noří do svého nenarušitelného světa.

Celá tato hra má tedy vlastně jediného vítěze. Image. A za tu všichni platí lidem jako Dimitrij zlatem. Ať už stvoří růžového pantera s okvětními lístky růží a bačkůrkami u dveří nebo kapitána Morgana, který se snaží díky několika lahvím stejnojmenného alkoholu tvářit chlapácky.

Veronika Gecová, Dopravně informační portál